Předvánoční rybačka 19.12.2009

Tak tohle byla pravděpodobně poslední návštěva vody v tomto roce. Jeli jsme hned ráno v 8.30 hod. Zastavili jsme se ještě v rybářskejch potřebách, už ani nevím pro co, a kámoš Bathory se zeptal, jestli náhodou neprodávaj nástražní rybičky, že jedem na dravce. Všechny ale byli rozprodaný a vzhledem k datumu, asi i poslední v tomto roce. Nakonec se ale jedna našla, malej karásek a tak jsme po něm šáhli. Hned nám ale sdělili, že Dolce jsou celý zamrzlý a Batňák taky. Takže nám zbývalo jen Labe. Koupili jsme si ještě mražený cejnky, a jeli jsme do Smiřic k elektrárně nedaleko Hradce Králové. Nejprve jsme to tam probouchali třpytkama, woblerama i twisterama, ale nic se nedělo. Takže jsme si začali chystat vercajk na štiku a na candáta. Bathory si vzal toho gamma karáska, (asi 7cm) udělal si montáž s káčou a hodil ho do vody. Jelikož tam byl slabší proud a unášel mu jí, tak s káčou pořád laboroval, přidával zátěž a znova házel do vody. Ještě si liboval, jak karas vydrží dlouho na háčku, že to je COOL rybka a že vydrží i v hodně studený vodě. Jóó asi to je pravda, ale nějak zapomněl že venku bylo takovejch -10°C, a chudák karas mu tím namáčením zmrznul dřív než se mohl ve vodě rozkoukat. Já jsem si nejprve hodil na candáta. Koupil jsem si na něj takovej udělátor, ale musel jsem poupravit zátěž. No a pak jsem ještě hodil káču na štiku. Bylo pěkně, nikde nikdo takže žádný vyrušování. Vlastně nás nevyrušovaly ani ryby, jen jeden kačer kterej zjistil, že by z nás něco mohlo vypadnout. Postupně jsem mu naházel celej rohlík. Najedl se, vyprdnul hovno a šel si zaplavat. Měli jsme plán, že by jsme ho mohli chytit a politicky jsme si to i vysvětlili, že maso je pro nás vlastně vedlejší produkt, že nám jde primárně o to jeho peří na prdeli. Hodil by se nám k výrobě mušek, ale zrovna přišel nějakej zoufalec jako my, a tak jsme ho nemohli chytit. Takže jsme vlastně ten den nic nechytli, jen jsme trochu promrzli, Bathory víc no a jeli jsme domů. Ale neva příště to určitě bude lepší.

Vánoční besídka 2009

Letošní vánoční besídka se konala u “Vrabčáků”. Celé to začlo v 17.00 hod. I když se se ze začátku zdálo že účast bude hojná, nakonec vše bylo jinak a sešli jsme se jen v počtu sedmi lidí. Konkrétně Jarda, Péťa a Míša, dále Ondra s Péťou a já s Renčou. Ihned po příchodu jsme všichni dali dárečky doslova pod STROMEČEK, a začalo se diskutovat o všem možném. Padlo i téma stránek JIBJAB, kde jsem udělal pár videí. Asi největší ohlas mělo video “Chippendales Dance”, kde mimo dva aktéry jsem byl ještě já, Ondra a Jarda. Musím říct že asi největší succes měl v tomto videu Ondra a to nejen mezi námi.

JIBJAB Chippendales

Potom přišel čas na nadělování dárečků. Jak už je zvykem, dárečky rozdává vždycky paní domácí a letos to tedy čekalo Péťu. Dárečky rozdávala spravedlivě tak aby každý průběžně něco dostal, ale je fakt že ke konci se v tom Péťa hrabala jak při losování Matesa.

Za zmínku stojí dáreček který mi dal Jarda, který mě fakt na zlomek vteřiny vyřadil z provozu.  Dostal jsem lístek s odpracovanýma brigádama na příští rok. Taky ještě triko s rybářským motivem ale to nevím od koho. Chtěl bych tímto Jardovi ještě jednou poděkovat a za triko rovněž.

JARDO, JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI A PŘÍŠTÍ ROK PŮJDEM LAMINOVAT!!!

Musím se zmínit i o dárečku Ondry s Péťou pro Jardu a Péťu. Všichni jsme si lámali hlavu co to vlastně je, a i přes ubezpečení že to je velice užitečná věcička jsme na to nikdo nepřišli. Když diskuze trvala asi 10 minut, museli nakonec Ondra s Péťou vybalit wo co vlastně go. Nakonec jsme všichni usoudili že to je opravdu praktická věc, a asi si to pořídíme domů taky.

(Držák na igelitky a mikrotenové pytlíky)

Všichni jsme pak ještě dostali malé svícínky z červeného skla. Holky samozřejmě hned jásaly jak to bude krásný až v tom budou hořet svíčky, já to viděl prakticky budu si to nosit do solárka.

Zábava byla v plném proudu, o jídlo a pití nebyla nouze, ostatně jako pokaždé, když navštívíme Péťu s Jardou.Pak někoho napadlo že by jsme si mohli zahrát Twister. Měl jsem ale sádru na ruce tři měsíce tak se nakonec rozhodlo, že si zahrajem Aktivity. Když jsem pak zjistil o čem to vlastně je, tak i přes tu tříměsíční sádru jsem si chtěl radši zahrát tu první hru. Nakonec to nebylo tak horký jak se na začátku zdálo, a po perfektně předvedené pantomimě Ondry kdy mi ukazoval “Tajného milence” jsem se málem zamiloval a ztratil poslední obavy. Je fakt že toho milence jsem neuhádnul, pravděpodobně to bylo asi proto, že mě tím Ondra dokonale zaskočil. Podobných situací tam bylo více které nás pokaždé vykolejili. Než se začalo hrát, tak mně a Renče začali pravidla vysvětlovat hned tři holky najednou. Měl jsem z toho hlavu jak pátrací balón. Když si Jarda s Ondrou všimli že mi z toho jede mozek v nouzovým režimu, řekli jen “to bude OKI od nich bys to stejně nepochopil”. Jóó holt si holky musej uvědomit, že náš mozek není stavěnej na příjem informací hnedle ze tří stran.  První kolo jsme ale takticky prohráli proto, aby jsme holkám udělali radost, a donutili je si zahrát další. Začátek druhého kola byl pro nás víc než dobrý, a to hlavně zásluhou Ondrovy “dálniční sítě” která nás vystřelila na první pozici. I přes první úspěchy ve hře, jsme se začali opět propadávat na poslední pozici, a nepomohl nám ani Ondrův maskot plyšový pes, který při zmáčknutí řval “Merry Christmas.

I když jsme si vylosovali na první pohled dobře proveditelné karty typu, “tajné číslo” nebo Jardy “stranická knížka” ,neměli jsme úspěch. Byl to těžký boj, zvlášť když Renča vzala do ruky tužku, a začala Míše kreslit vlka. Vypadalo to spíš jako nějaká značka na mapě která představuje jezero s přítokem, ale i tak bych musel hulit jako pes, a mít velkou představivost. Než jsme stačili zaznamenat ty klikyháky byl verdikt “vlk” venku.

Zvrat přišel ve chvíli, kdy mně přišla karta, kde jsem měl Jardovi pantomimou předvést “kroupy”. Bylo to za 5 bodů a my je uhráli. Ihned jsem posunul našeho panďuláka. Ale nejlepší majstrštych udělal Ondra, který si toho nejspíš nevšim a toho panďuláka posunul o dalších 5 políček. Koukal jsem na to jak jouda a ihned jsem to referoval Jardovi. Jenže ten už si toho všiml taky, a jen řekl “buď ticho”.Zřejmě poznal že bych to mohl vykecat. Jen na omluvu musím říct, že jsem to na rozdíl od kluků hrál poprvý, a už se to nestane. Příště nehnu brvou, a kdyžtak budu zatloukat, zatloukat zatloukat. V momentě jsme se z posledního místa posunuli na druhé, které jsme si uhájili do konce hry. Mohli jsme být i první, ale řekli jsme si že druhé místo je taky pěkné a holkám to udělá radost. Dlouho jsme se tomu smáli a holkám vrtalo hlavou proč.

Besídka končila před půlnocí a s pocitem dobře stráveného večera jsme se rozloučili a odešli domů. Za sebe a Renču můžu říci že už se těšíme na další pokračování.

Celé album zde

Naši kocouři Cyril a Čenda Růžičkovi

Tak tohle jsou naši dva kocouři. Jsou z jednoho vrhu, takže bráchové. Dostali jsme je od kamarádky Šárky, a proto maj i příjmení.  Jejich máma Piškota je pěkný číslo a tohle po ní zdědili oba dva. Dneska tu je pár fotek z přehlídkového mola. Klukům to moc slušelo, a na jejich výraze je vidět, že se jim to líbilo a že si určitě daj v co nejbližší době repete.

Celé album zde

Fichtl a Vrabčák

Tak tohle je můj Fichtl na kterým se momentálně dělá generálka. Ale ještě než jsem ho rozebral, tak jsme ho museli podrobit zatěžkávací zkoušce. Testovací jezdec Vrabčák ho párkrát prohnal kolem garáží, a já se s ním pak vydal na evidenční kontrolu.  Fichtl to ustál, a tak se rozhodlo o jeho dalším osudu. Bude mít červený komaxitový lak spolu s bílým. Práce na něm ale bude dost. Zjistil jsem, že je dosti prorezlej a taky pár dílů už nemá původní tvar. Nakonec z Babičky vypadlo, že měla menší kolizi při roztlačování zmíněného fichlu, která končila příkopem a přihnutejma šavlema. No neva protože díly jsou za pár kaček a potom bude sloužit jako záložní stroj k přepravě na ryby.